Pedagogická knihovna
Jeruzalémská 12,  Praha 1

Centrum pro školní knihovny
Mgr. Radmila Indráková
tel.: 221 966 438
e-mail: zc.kmpn(@)avokardni

Ptejte se CŠKKŠKCČČDSPgK

Spolupráce knihoven a škol v projektu Brána ke vzdělávání – Školní čtenářské kluby

loga
V projektu Školních čtenářských klubů spolupracují pedagogové ze 13 základních škol sídlících v různých městech a obcích po celé České republice s knihovníky tamějších veřejných knihoven. Jako vedoucí čtenářských klubů působí ve většině případů dvojice pedagog – knihovník. Jejich součinnost se osvědčuje, neboť každý z nich vnáší do práce s dětmi dovednosti ze svého oboru.

Jejich součinnost se osvědčuje, neboť každý z nich vnáší do práce s dětmi dovednosti ze svého oboru. Klubová schůzka by neměla připomínat vyučovací hodinu, a zároveň při ní nejde jen o pouhé půjčování knih. Vedoucí klubů si museli osvojit didaktické metody, jež nebyly nové jen pro knihovníky, ale ve většině případů i pro učitele. Stěžejní směr, kterým se při práci s dětmi ve čtenářských klubech ubíráme, vychází z programu „Čtením a psaním ke kritickému myšlení“, jenž nabízí řadu osvědčených metod aktivního učení. Jednou z nich je tzv. „dílna čtení“.

Dobře zorganizovaná čtenářská dílna funguje jako účinný nástroj pro rozečtení i zarputilých odpůrců četby. Než s ní začneme, stanovíme společně s dětmi pravidla – čteme si po určenou dobu potichu, každý svou knihu dle vlastního výběru, neodcházíme během četby na toaletu atd. Každé dílně předchází „minilekce“ – krátké pojednání, např. z oblasti literární teorie či vztahující se k určitému problému, kterým se právě na základě četby zabýváme. Při vlastním tichém čtení si jedna z lektorek také sama čte, zatímco druhá se individuálně věnuje jednotlivým dětem. Po uplynutí limitu mají čtenáři, včetně vedoucí klubu, čas, aby se připravili na následující sdílení čtenářských zážitků, jež se bude týkat textu, který přečetli v průběhu dílny. Mohou např. vybrat úryvek podle určitého zadání a svůj výběr ostatním vysvětlit. Mohou říkat své názory, argumentovat, diskutovat. Zážitek z četby lze zpracovat ústně, písemně (např. formou podvojného deníku či dopisu postavě), nebo kombinací obého.

O tom, že dílna čtení nemusí probíhat jen za zdmi škol, nás přesvědčila paní knihovnice Naďa Rollová. Přečtěte si její článek, v němž reflektuje svou zkušenost s vedením čtenářské dílny přímo ve veřejné knihovně.

Alžběta Ingrová

Dílna čtení v Městské knihovně v Rokycanech

Naďa Rollová, knihovnice a lektorka čtenářského klubu při ZŠ Slaný – Háje

V průběhu dvou a půl let práce ve čtenářském klubu jsme s kolegyní Ivanou Šimečkovou, učitelkou ZŠ Slaný – Háje, připravily a vyzkoušely mnoho čtenářských lekcí. Při práci s dětmi jsem byla stále víc přesvědčená, že některé lekce a další metody podpory čtenářství jsou využitelné v knihovnách. Nejednou jsme s klubem navštívily veřejnou knihovnu a ověřily si, že dětem nabízí podnětné prostředí. Proto jsem se domluvila s Irenou Polákovou, naší projektovou hlavní metodičkou, a připravila dílnu čtení, kterou jsem chtěla vyzkoušet s neklubovými dětmi přímo ve veřejné knihovně. Tuto možnost jsem nabídla všem knihovnám zúčastněným v projektu Školních čtenářských klubů a 17. března 2014 ji představila v Městské knihovně v Rokycanech.

Jana Frühaufová, knihovnice a lektorka čtenářského klubu při ZŠ Jižní Předměstí Rokycany, pozvala do knihovny postupně dvě skupiny dětí ze třetích tříd různých škol. Dětské oddělení rokycanské knihovny má velmi rozsáhlý a kvalitní knižní fond a Jana Frühaufová připravila pro návštěvníky asi 30 knih, aby měli z čeho vybírat. Setkání jsme zahájili povídáním o knihách, o tom, zda a jaké knihy děti čtou a jak si je vybírají. První skupina se skládala převážně z chlapců, z nichž třetina hrdě hlásila, že nečtou a čtení je nebaví. Přesto, když děti dostaly příležitost k samostatnému tichému čtení knihy, kterou si samy vybraly, během 15 minut se začetly všechny. Využily možnosti číst v jakékoliv poloze, vyhledávaly místa o samotě. Pokud byly ve dvojicích, měly snahu si vzájemně předčítat. Po skončení povinného limitu si chtěly číst dál. V této skupině byl chlapec, který chtěl „knihu ukrást, protože si ji chce dočíst“, ujala se ho paní knihovnice a ke „ krádeži“ nedošlo. Ve druhé skupině bylo opět více chlapců, ale většina z nich se ke čtení hlásila. I oni využili 15 minutový limit až do konce.

Následovala osobní reflexe četby a sdílení čtenářských zážitků. Pro zjednodušení jsem dětem připravila dotazník s pěti otázkami zaměřenými na osobní prožitek, interpretaci a hodnocení přečteného úryvku. Odpovědi byly různé, některé pouze jednoslovné, ale většina dětí se za naší pomoci rozepsala a co nestačily napsat, to nám sdělovaly. Při sdílení se děti zaměřovaly zejména na děj knihy, vzájemně se upozorňovaly na zajímavosti a knihu si ve většině případů půjčily domů. Z knihovny odcházely viditelně spokojené, s knížkou a záložkou čtenářského klubu.

Myslím si, a v rokycanské knihovně jsem si to potvrdila, že dílna čtení je pro knihovny velmi vhodnou aktivitou. Může být realizována se školní třídou a nabídnout tak inspiraci pedagogům, nebo jako kroužek při veřejné knihovně, samozřejmě za dostatečného personálního obsazení.
loga

Akce proběhla v návaznosti na projekt Brána ke vzdělávání: školní čtenářské kluby, který je financován ze zdrojů Evropského sociálního fondu a státní rozpočtu ČR pod registračním číslem CZ.1.07/1.2.00/27.0003. Více informací o projektu získáte na www.ctenarskekluby.cz

1 2 3 4 5 6  8

© Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského 2011-2016