Seznámení s pojmy informace, informační pramen, využívání knih jako informačních pramenů, cvičení se slovníky a encyklopediemi.
Informace je sdělení, komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce. Může být i údajem usnadňujícím volbu mezi alternativními rozhodovacími možnostmi, umožňující jednoznačnější volbu.
Význam termínu informace se může měnit podle kontextu a úzce souvisí s dalšími tématy jako je znalost, návod, komunikace nebo poznání.
Způsob zpracování informací je důležitý při přívalu informací, které dnešní doba nabízí. Při zpracování informací je důležité získané informace rozlišit podle důležitosti. Klasifikovat na informace hlavní, vedlejší, informace okrajové a nadbytečné. Tyto informace uspořádat do tematických celků a identifikovat základní vztahy.
Při práci s informací je důležité dodržet následující body:
vyhledávání – najít a reprodukovat hlavní body, myšlenky, tvrzení
propojení – najít vztahy a souvislosti nových informací s dosavadními, dříve naučenými znalostmi
vysvětlení – najít nejasná, obtížná, problematická místa, zjistit v čem přesně problém spočívá, naplánovat si, co s ním udělám, zkoušet problém vyřešit, vyzkoušet několik variant řešení
transformování – nalézt svůj vlastní, originální způsob, jak vyjádřit význam a smysl toho, co je nejdůležitější
posouzení – přistupovat k předkládaným informacím kriticky, zaujímat k nim vlastní stanovisko
použití – promýšlet, jak by bylo možné použít nových poznatků v budoucnosti.
Informační pramen - pojmenování určité množiny dat či informací. Můžeme se také setkat s pojmem informační zdroj - informační objekt, který obsahuje dostupné informace odpovídající informačním potřebám uživatele. Informační pramen může být tištěný, zvukový, obrazový, elektronický (včetně on-line zdrojů).
Dělení informačních pramenů:
a)primární informační prameny - uspořádané a publikované vědecké, odborné texty a data. Obsahují původní odborné komunikáty.
monografie – publikace zaměřené na určitý vymezený odborný problém
učebnice – publikace shrnující poznatky o určité odborné oblasti formulované tak, aby mohly sloužit vzdělávacímu procesu
příručky – publikace přehledně shrnující poznatky o určité oblasti a určené pro rychlou orientaci odborníků
odborné časopisy – obsahují články od různých autorů, různé délky a závažnosti i různého tématického zaměření v rámci tématiky časopisu.
b)sekundární informační prameny - obsahují informace o existenci primárních informačních pramenů (obsahují bibliografické záznamy), případně i o
možnostech přístupu k informacím v nich obsažených. Jde zejména o knihovní katalogy, bibliografické soupisy, rešerše apod.
Kniha je rukopisný, tištěný nebo jakýmkoliv způsobem rozmnožený dokument, který je graficky a knihařsky zpracovaný do tvaru svazku a tvoří myšlenkový a výtvarný celek. Kniha má přesně stanovenou podobu a každá její součást má svůj název. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha.
Při využití knihy jako informačního zdroje jsou mimo jiné důležité následující součásti knihy, které nám umožní zlepšit práci s knihou:
obsah - je seznam všech kapitol a podkapitol, který usnadňuje práci s knihou. Obzvláště důležitý je u odborných knih. Umísťuje se na konci knihy, avšak u odborných publikací může být umístěn i na začátku.
rejstřík – je seznam pojmů nebo údajů vybraných z daného dokumentu podle určitého klíče, určitým způsobem upravených, uspořádaných a doplněných.
Může být místní, věcný, personální, ale také nerozlišený. Věci nebo osoby, které autor považuje za důležité mohou být uvedeny v rejstříku. Tam je u nich zároveň uvedena každá strana jejich výskytu v textu. Slouží k pohotovému vyhledávání údajů nebo informací, které bychom museli jinak pracně zjišťovat listováním v celé knize. Je to tedy obvykle řada významných pojmů, jmen a termínů s odkazem na stránky, kde se o nich v knize pojednává. Rejstřík patří do odborné nebo populárně naučné knihy. Součástí většiny naučných knih je i seznam literatury – bibliografie. Jedná se buď o literaturu, ze které autor při práci čerpal, nebo o literaturu, která může nějakým způsobem doplnit či rozšířit výklad obsažený v knize. Upozorní nás tedy na další publikace pojednávající o tématu, který nás zajímá.
Slovník je dokument, který uvádí k souboru slov, výrazů příslušnou lingvistickou informaci podle poslání díla (výkladový, překladový) nebo na základě hesel podává výklad zvoleného předmětu. Mohou být uspořádány abecedně, systematicky, tematicky nebo podle pojmové souvislosti.
Podle rozsahu se slovníky často dělí na:
slovníky malé, kapesní (do 10 000 hesel)
slovníky střední (50 000 až 60 000 hesel)
slovníky velké (nad 60 000 hesel).
Podle typu se rozdělují na:
a) slovníky výkladové (jednojazyčné) - jsou napsány celé v jednom jazyce, u každého slova lze nalézt informace ve stejném jazyku, dále je lze rozdělit na:
slovníky současného jazyka (významové, pravopisné, frazeologické, slovníky synonym, slovníky cizích slov atd.)
slovníky jednotlivých historických období a slovníky etymologické
slovníky popisující slovní zásobu profesních skupin.
b) slovníky překladové (vícejazyčné) - slouží pro překlad z jednoho jazyka do druhého, ke slovům jednoho jazyka obsahují jeho překlad v druhém jazyce, často i s výslovností, komentářem, frázemi, nebo jinými doprovodnými informacemi.
Encyklopedie je strukturované, zpravidla objemné dílo, které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho, více, anebo všech oborů.
Pojmu „enkyklopaideia“ poprvé užil v 5. století př. n. l. Hippias z Elidy, který jím označoval všeobecné vzdělání.
Encyklopedie mohou být obecné, ty obsahují hesla z různých oborů (Ottův slovník naučný, Encyclopaedia Britannica apod.), nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel, či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast (např. o určité zemi, náboženství apod.).
Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru, v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem. Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů, dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky. Existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií: abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií.
Při práci se slovníkem a encyklopedií je důležité vědět: na rozdíl od slovníku, který přináší pouhou definici hesla, se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji. Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést stručnou, ale pro čtenáře dostatečnou informaci o daném hesle, doplněnou o ilustrace, mapy, přehledy, grafy, bibliografii apod.
Orientace ve fondu knihovny
Knihovní fond je odborně knihovnicky zpracovaná, uložená a zpřístupňovaná sbírka knihovních jednotek v určité knihovně.
Orientaci ve fondu knihovny usnadňuje:
jmenný autorský lístkový katalog
názvový lístkový katalog
předmětový lístkový katalog
on-line katalog přístupný z Internetu.
Katalog – sekundární informační zdroj, obsahující soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale či dočasně zpřístupňuje.
Katalogizační lístek – v lístkovém katalogu každý záznamový lístek, na němž je umístěn katalogizační záznam.
K základní funkci katalogu patří:
lokační funkce (informace o umístění dokumentu a o organizaci fondu)
bibliografická funkce (informace o existenci ? dokumentu)
rešeršní (umožňuje efektivní vyhledání dokumentu).
Dělí se podle formy zpřístupnění (lístkové, svazkové, elektronické), podle úplnosti (úplné, dílčí, souborné) a podle typu zpřístupňovaných dokumentů (knih, periodik...).
Při práci s katalogy je dobré vědět, jaký je mezi nimi rozdíl a jak s nimi pracovat:
jmenný katalog – knihovní katalog, v němž jsou záznamy jednotlivých dokumentů řazeny abecedně podle jmen autorů, stejně jako knihy na regále. Lístek ze zásuvek nesmíme nikdy vyjímat, údaje vždy pouze opisujeme. Podle jmenného katalogu zjistíme, máme-li v knihovně knihu určitého spisovatele.
názvový katalog – abecední katalog, v němž jsou záznamy dokumentů uspořádány podle prvního slova nebo dalších charakteristických slov z názvů dokumentu, bez ohledu na to, má-li dílo svého autora, nebo je-li anonymní. Názvový katalog se považuje za doplňkový katalog ke katalogu jmennému.
předmětový katalog – věcný knihovní katalog, v němž jsou záznamy jednotlivých dokumentů řazeny abecedně podle prvního slova předmětového hesla.
Vyhledáme si téma, které nás zajímá a v něm záznam o určité knize. Knihu na regále vyhledáme podle jména autora.
Elektronický katalog – OPAC a vyhledávání v něm
Práce s internetem a multimediálními encyklopediemi
Internet je celosvětová síť počítačových sítí založených na skupině protokolů TCP/IP. Pro Internet je charakteristické, že nemá vlastníka ani žádné řídící centrum, které by rozhodovalo co, kde a kdy bude v síti zveřejněno. Existují pouze organizace zabývající se provozem a dalším vývojem Internetu.
Internet nabízí přístup k informacím bez bariér a omezení, bez ohledu na vzdálenost nebo hranice států. Neustále vzniká velké množství nových zdrojů informací, ale také mnoho zdrojů zastarává a zaniká. Nejsou určena žádná závazná pravidla pro výběr zveřejňovaných informací a chování uživatelů v Internetu. Existují pouze nepsaná avšak obecně uznávaná pravidla slušného chování uživatelů.
Díky snadnosti zveřejňování dokumentů a informací ve www prostředí Internetu dochází k obrovskému nárůstu informací a dokumentů, které často nedodržují pravidla a standardy pro elektronické publikování ani standardy jazyka HTML.To znesnadňuje jejich zpracování, uspořádání a následné vyhledávání. Při hodnocení kvality a použitelnosti informací zveřejněných na Internetu je důležité si uvědomit, že:
výběr zveřejněných informací není nikým odborně editován a kontrolován
často naleznete dokument bez uvedení autora, je-li uvedeno autorovo jméno, jen zřídka je připojena informace o jeho odborné způsobilosti a účel za jakým byla informace zveřejněna
problémem je datovat dokument (datum chybí, pokud text časový údaj obsahuje, nemusí být jasné, zda je to datum zveřejnění dokumentu, poslední revize...)
je těžké určit, jedná-li se o informaci původní (primární) nebo převzatou (sekundární)
elektronické publikování ztěžuje rozlišování skutečných seriózních informací od reklamních textů.
Internet představuje rozlehlý prostor a k usnadnění orientace v nepřeberném množství informací slouží různé vyhledávací služby. Základem úspěšného nalezení požadované informace je vědět, jak postupovat, kterou vyhledávací strategii a službu nebo nástroj zvolit.
formulujte slovy co hledáte, pro koho ji hledám (profesionál, laik), jazykové omezení, geografické určení apod.
správně zvolte klíčová slova a fráze (použijte odbornou terminologii), pozor na stop slova!
používejte i synonyma, příbuzné výrazy, různé pravopisné tvary slov
zkontrolujte pravopis klíčových slov
zvolte vhodný typ vyhledávacího nástroje - lépe je vybrat několik
seznamte se s nápovědou zvoleného vyhledávače
sestavte dotaz pomocí klíčových slov
využijte možnost rozšířeného hledání
vyhledaný výsledek vyhodnoťte
Nezapomeňte!!!
Internet je jen jedno z prostředí, kde lze nalézt informace! Kombinujte zdroje na Internetu s tradičními informačními zdroji (tj. knihy, periodika, katalogy knihoven, databáze)!
Skutečně kvalitní informační zdroje jsou na Internetu zpravidla placené!
Multimediální encyklopedie je mnohozpůsobová encyklopedie, tedy slouží k předávání nebo uchování informací v textovém, zvukovém i obrazovém kompletu. Je zpravidla uložena na DVD/CD-ROM nosiči.
Takto obsáhlá multimediální encyklopedie obsahuje a umožňuje:
výkladové encyklopedické kapitoly
slovník, fotografie, videa, animace, mapy
fulltextové vyhledávání v celých textech hesel s možností zadávání složených dotazů za pomoci logických operátorů
propracovaný systém hypertextových odkazů propojuje celý text vzájemnými souvislostmi a spolu s fulltextovým vyhledáváním umožňuje dosáhnout zcela nové kvality poznání v porovnání s knihou
vybrané internetových adres ke konkrétním heslům a oblastem přinášejících informace z dalších zdrojů
kopírování a tisk libovolného hesla včetně obrázků
propracovaný systém záložek a možnosti doplňovat hesla vlastními poznámkami (včetně odkazů do Internetu).
Vlastní práce s encyklopedií je velmi snadná, neboť je založena na obrazových symbolech, které navádějí k jednotlivým krokům, umožňujícím poznat všechny textové, obrazové i zvukové části encyklopedie.
Encyklopedie je navíc vybavena rozsáhlou tzv. kontextovou nápovědou (nápověda, která umožňuje uživateli ji využít k právě prováděnému příkazu nebo funkci).